NOVINKY
KALENDÁŘ
PRODEJNÍ MÍSTA NOVIN
Český Jiřetín (1)
Dubí (1)
Duchcov (1)
Horní Jiřetín (1)
Hrob (1)
Chomutov (1)
Karlovy Vary (1)
Klášterec nad Ohří (1)
Krupka-Bohosudov (1)
Litvínov (4)
Lom u Mostu (2)
Meziboří (1)
Moldava (1)
Most (3)
Ostrov nad Ohří (1)
Praha (5)
Teplice (2)
Ústí nad Labem (3)

Prodejní výstava českého granátu nově v oseckém klášteře


Dosavadní výstava tradičních šperků s českými granáty, kterou mohli zhlédnout návštěvníci v expozici litvínovského zámku, se od 17. února 2018 přesunula do Oseka. V informačním turistickém centru v areálu oseckého kláštera si lze šperky nejen prohlédnout, ale také zakoupit.



   (foto z webu: frontiers-of-solitude.org)


Původní Krušnohorské noviny (Erzgebirgs-Zeitung) z přelomu 19. a 20. století obracely svou pozornost nejen ke svahům Krušných hor, ale i do Českého Středohoří. Jsou-li Krušné hory nalezištěm vzácných rud a krušnohorské podhůří zdrojem uhlí, je České středohoří nalezištěm šperkových kamenů známých jako český granát. Málokdo však ví, že tento temně rudý drahý kámen má svůj původ v krušnohorské hornině.

Jak píše autor knihy o českém granátu Radek Hanus, granát patří mezi nerosty, které člověk už v nejstarších dobách užíval k ozdobným a rituálním účelům. O granátu pojednává ve svém díle Peri lithón řecký filozof Theofrastos z Efesu (327 – 287 před n. l.) nebo pozdější římský polyhistor Gaius Plinius Secundus (23 – 79 n. l.), který jej ve své 37svazkové encyklopedii Naturalis historia označil názvem carbunculus, nebo-li „žhavý uhlík“. Tímto jménem byly poté v egyptských, barbarských i raně křesťanských textech souhrnně označovány všechny červené drahé kameny, takže vedle granátů a almandinů také třeba spinely, rubíny či červené turmalíny. K nejstarším archeologickým nálezům s granátem patří cylindrický pečetní váček z města Ur ve starověké Mezopotámii (dnešní Irák), který pochází z 21. století před naším letopočtem.

  (foto: ČTK) 


Název granát poprvé použil ve 13. století svatý Albert Veliký, který byl německým biskupem a současně jedním z největších učenců své doby. Zmiňuje ho ve svém přírodovědném díle De mineralibus et rebus metallicis: libri V. Název byl pravděpodobně odvozem z latinského „granum“ (zrno), protože granáty se často vyskytují právě ve formě zrn, ať už v horninách nebo v náplavech. Podle jiné verze je název granátu odvozen od latinského označení granátové jablka (malum granatum), jehož zrna připomínají svou rudou barvou tento kámen.

Zmínky o granátech se nacházejí v dalších klasických dílech středověku i raného novověku. Neopominul jej ani přírodovědec a městský lékař v krušnohorském Jáchymově Georgius Agricola ve své práci De natura fossilium libri X z roku 1546, kde poměrně přesně vymezuje zdrojovou oblast granátu v Českém středohoří.

Pojem český granát používá jako první Anselmus de Boodt, vlámský lékař, který pobýval na dvoře Rudolfa II. Více než lékařské praxi se tento učenec věnoval Rudolfovým sbírkám drahých kamenů a jejich studiu. Ve svém stěžejním díle Gemmarum et Lapidum Historia, vydaném v roce 1609, popisuje mezi šesti stovkami minerálů i práci sběračů a brusičů a pojednává o léčivých silách kamenů. Ve své práci rozlišuje granáty orientální od granátů českých, pro které zavádí pojem „granati bohemici“. Anselmus de Boodt píše, že české granáty nedosahují sice velikosti orientálních, avšak jejich předností jsou překrásně rudá barva a kvalita bez sebemenšího kazu.

Prokazatelně se český granát dobýval v Českém středohoří už v 15. století. Z té doby pochází i několik českým granátem ozdobených liturgických předmětů, které jsou součásti Svatovítského a Loretánského pokladu. České granáty se původně získávaly ručním vybíráním drobných kaménků z ornice, zejména po dešti, kdy jsou granátová zrna vůči podkladu kontrastní. Později začali hledači dobývat český granát za riskantních podmínek i v hloubce. Tyto způsoby vystřídalo na přelomu 50. a 60. let 20. století lomové dobývání. Natěžený materiál byl převážen na úpravnu rudného dolu na Cínovci, kde byl v té době těžen wolfram a cín. Český granát tam byl přeplavován a tříděn. Od 90. let získává práva na těžbu granátu v Českém středohoří výrobní družstvo Granát Turnov. Provozuje dnes jediný důl, který míjí řidiči projíždějící po silnici z Mostu na Lovosice před Podsedicemi. Výrobní družstvo Granát je také výrobcem tradičních českých šperků. 

  (foto: Granát Turnov) 

A jaká je souvislost českého granátu s Krušnými horami? Granát v Českém středohoří pochází z tzv. krušnohorského krystalinika, které je jeho mateční horninou. Mimo oblast Krušných hor zasahuje krušnohorské krystalinikum daleko směrem k jihu a jihovýchodu do podloží třetihorních sedimentů a pod vulkanity Českého středohoří. Sopečná činnost přispěla k rozptylu hornin, jejichž postupné zvětrávání umožnilo uvolnění granátových zrn. Geologickou zajímavostí je, že v Českém středohoří byly v roce 1869 a později v roce 1927 nalezeny mezi zrny granátu i dva diamanty, které jsou dnes součástí sbírek Národního muzea v Praze.



   Ulrika von Lewetzov                                Johann Wolfgang von Goethe


Legendární šperky baroky Ulriky von Levetzow obsahují pravděpodobně největší české granáty. Ulrika se v matčině společnosti již jako batole setkala v lázních Teplice s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem von Goethe. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821. Tehdy dvaasedmdesátiletý básník se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej na žádost svého otčíma musela odmítnout, později  se již nikdy nevdala. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil v básni Mariánskolázeňské elegie a již více do Čech nepřijel. Tradovalo se, že šperky daroval mladé baronce sám Goethe, ale pravdou je, že je zdědila po své matce Amálii von Klebelsberg. Baronka Ulrika von Levetzow pamatovala na unikátní šperky s českým granátem ve své závěti. „Kdyby byly šperky jakýmkoli způsobem ztraceny, je majitel panství třebívlického, za něhož se šperky ztratily, nebo jeho dědicové, povinen složit 1 000 zlatých, a to tak, že by dostaly: 200 zlatých třebívlická chudá chasa (chudinský fond), 300 zlatých třebívlický kostel a 500 zlatých dřemčická kaple“. Po barončině smrti prodal její synovec celé třebívlické panství městu Most. Šperky byly v roku 1988 během rekonstrukce Muzea českého granátu v Třebívlicích ukradeny, ale o rok později nalezeny v plechové krabici v železničním spodku tratě Praha – Ústí nad Labem. 



     ​   (foto: mineral.cz)



V roce 1996 zhotovil turnovský zlatník Jiří Urban kopii Ulričiných šperků, která byla předána britské královně Alžbětě II. na Nové radnici v Brně. Kopie Ulričiných šperků z českého granátu připomíná už 20 let britské královně, která letos oslavila 90. narozeniny, historicky první návštěvu britského monarchy v českých zemích.  



Text: Krušnohorské noviny, 2016, str. 58 - 59

Použito textů k knihy RNDr. Radka Hanuse, Ph.D. Český granát. 



Foto v upoutávce: Václav Roman, 21stoleti.cz


Copyright ©: Českojiřetínský spolek - spolek pro oživení Krušnohoří (2016-2018)
Administrace